Kolos je považován za jeden ze sedmi divů světa a mistrovské dílo umělecké a technicky náročné, ale postrádáme informace o jeho vzhledu a o místě postavení. Nápis nalezený poblíž Paláce velmistrů nám umožňuje odhadnout jeho výšku asi na 31 m, někdy je uváděno dokonce 36 m. Mnozí lidé si ho představují podle rytin francouzského cestovatele Rottiera z roku 1826. Tu Rottier vyryl buď podle své představy nebo spíše podle dřívější kresby, kterou nakreslil Johann Bernhard Fischer z Erlachu, rakouský barokní architekt, který postavil řadu vynikajících děl ve Vídni mj. císařský zámek Schönbrunn, Zimní palác Evžena Savojského, palác Schwarzenbergů a v Praze Clam-Gallasův palác. Ale ani tato kresba nebyla prvá, která ztvárňovala představu, že stál bůh Hélios rozkročen nad vjezdem do přístavu Mandrakí.
Němečtí archeologové se domnívají, že socha stála na nábřeží v místě, kde dnes stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Avšak socha byla pouze krátkodobý zázrak, abychom byli přesní, pouze šestašedesátiletý zázrak. Zničující zemětřesení v roce 226 př. Kr. zlomilo kolena sochy a socha se zřítila. Rhodští, kteří se obávali jakési odplaty, se neodvážili ji přemístit a tak ležela padlá mnoho století. Nakonec roku 653 po Kr. arabští piráti pod vedením Moabiaha, kteří vnikli do krajiny, vytáhli bronzové části naproti na břeh a prodali je jednomu židovskému obchodníkovi. Bylo třeba 900 velbloudů, aby ji přepravili. Zbytky sochy byly přetaveny na bronz. Ten byl pravděpodobně použit na výrobu zbraní a tak se kruh uzavřel, Kolos byl ulit ze zbraní a na zbraně se vrátil.
Legenda byla tak těsně svázána se jménem Rhodos, že po několik století potom nazývali jak Řekové tak i ostatní Evropané lidi z Rhodu jako "Kolosovce".
Sochařství
Sochařské umění na ostrově Rhodos bylo ve starověku na velmi vysoké úrovni. Jen na ostrově Rhodos bylo ještě v 1. století před naším letopočtem umístěno více než 3 000 soch. Římané, kteří sem pronikli v období římských koloniálních válek a svých vlastních občanských válek, však většinu těchto soch odvezli. Cassius po zavraždění Gaia Julia Caesara (15. března 44 před naším letopočtem) vtrhl na ostrov Rhodos, aby se pomstil Rhoďanům za to, že mu odmítli pomoc proti svým nepřátelům. Město Rhodos a celý ostrov dobyl v roce 42 před naším letopočtem a způsobil ostrovu velké škody. Mimo jiné odvezl cca 3 000 soch, z nichž některé můžeme dodnes vidět v italských, vatikánských a francouzských muzeích. Bohužel však většina z těchto soch skončila nenávratně na dně mořském, neboť lodě byly přetíženy a některé se s tak velkým nákladem se potopily. Po sochách zůstaly na ostrově jen podstavce, můžete je mj. vidět při prohlídce Akropole v Lindu. Ve městě Lindos byla významná sochařská škola, která tam zůstala i po roce 408 před naším letopočtem, kdy Lindos ztratil status hlavního města městského státu na jihu ostrova. Protože na ostrově se netěžil kámen vhodný pro vytváření soch, odlévali obyvatelé ostrova sochy z bronzu a jen podstavce vytesali z méně hodnotného, avšak dostupnějšího materiálu. Rozsah tohoto průvodce neumožňuje širší popis sochařského umění, proto se omezíme jen na uvedení těch nejvýznamnějších děl.Mezi nejvýznačnější sochaře, tvořící na ostrově patřili: Lysippos, Chares, Philiskos, Aristonidas, bratři Apolloniové, Taurikos, Hagesandros, Athinodorus, Polydorus, Pythokritos a další. Povězme si něco o některých z nich.
Lysippos byl činný asi od roku 330 až do roku 280 před naším letopočtem. Zprvu pracoval zejména pro Alexandra Velikého (354 - 323 před naším letopočtem). Vytvořil podobizny Sokrata, Euripida, Aristotela a Seleuka I. Nikátora. V kopiích se dochovala socha Apoxymena (atleta, který si po závodě stírá olej a písek), Heráklea a Odpočívajícího Herma. Kopie těchto soch jsou umístěny v Římě. Údajně mu byla zadána i zakázka vytvořit sochu boha Hélia, známou pak jako Kolos rhodský. Lysippos tuto zakázku s ohledem na své stáří odmítl a navrhl, aby ji svěřili jeho žáku Charetovi. Lysippos byl zakladatelem sochařské školy ve městě Lindos, v níž se též učil Chares.
Chares z Lindu byl činný na přelomu 4. a 3. století před naším letopočtem, ten zhotovil sochu Kolosu rhodského v letech ?????? . O této soše a jejím osudu viz samostatnou miniesej nazvanou Kolos rhodský.
Philiskos vytvořil sochu boha Apollona, bohyně Artemidy, jejich matky Léty a sochy Múz.
Aristonidas vytvořil bronzovou sochu Athama, trápícího se smutkem, když v okamžiku vzteku zabil svého syna Learcha.
Bratři Apolloniové a Taurikos se sice na ostrově nenarodili, avšak většinu svého života zde prožili a tvořili. Vytvořili proslavené sousoší ???????, jehož kopii můžete vidět v muzeu v Neapoli.
Hagesandros, Athinodorus a Polydorus vytvořili mnoho sochařských mistrovských děl, mnohá z nich společně a z těchto společných je nejvýznamnější sousoší známé pod názvem Laokoon, sousoší, které znázorňuje potrestání Laokoonta, kněze boha Apollona. Nešťastný Laokoon, spolu se svými dvěma syny byl potrestán za odporování bohům tím, že byl odsouzen k smrti ve smrtelných křečích dvěma velkými hady, které bohové vynesli z mořských hlubin. Toto dílo bylo v 1. století našeho letopočtu odvezeno do Říma a v roce 1506 nalezeno ve Zlatém domě císaře Nerona. Gaius Plinius Secundus, významný spisovatel v Římě v 1. století našeho letopočtu se zmiňuje o tomto díle velmi pochvalně a považuje toto dílo za nejlepší, které kdy lidské ruce vytvořily. Ještě dodnes je toto dílo považováno za jedno z nejlepších děl řeckého umění. Originál je možno spatřit ve vatikánském muzeu, zdařilá kopie je umístěna v jednom ze sálů Paláce velmistrů v Rhodu. Sousoší bylo poškozeno, všechny tři postavy mají poškozenu či úplně chybějící pravou ruku. Když bylo sousoší v roce 1506 objeveno, byl požádán Buonarroti Michelangelo, jeden z nejlepších sochařů všech dob, aby poškozené sousoší opravil. Ten si dílo prohlédl a pak řekl, že se necítí schopen takové mistrovské dílo dotvořit. Pak se o to pokusil jeden neznámý italský umělec, ale jak se mu to podařilo, či lépe řečeno nepodařilo, můžete posoudit na pravé ruce Laokoonta, shlédnete-li tuto sochu ve Vatikáně.
Pythokritos, který žil ve 3. a 2. století před naším letopočtem, vytvořil další známou sochu, sochu bohyně vítězství Niké Samothrácké. Také tato socha byla Římany odvlečena a byla objevena až roku 1863 ve svatyni Velkých bohů na ostrově Samothráke, odtud její název. Nalezený originál je poškozen, socha je bez hlavy. Sochu můžete spatřit v muzeu Louvre v Paříži.